Po dlouhých šesti letech, několika živácích a kolaboracích se Cult of Luna vrací na scénu s dosud nejpřístupnější deskou v katalogu. Mnozí už kapele vyčítali, že se až příliš utápí ve speciálních projektech, zatímco na řadovou novou desku zlehka kašle. Rok 2019 však znamená konec čekání a vedle nových TOOL máme v ruce další náročnější desku, která se nejlépe tráví na etapy…
Cult of Luna - A Dawn to Fear (2019 / FLAC 44.1 kHz, 16 bit / Metal Blade / post-metal, sludge metal)
Album A Dawn to Fear obsahuje 1 hodinu a 20 minut hudby v osmi skladbách na dvou discích. To samo o sobě nevěstí nic dobrého, protože až na úplné výjimky trpí podobně rozsáhlá alba obvykle rozvleklostí a bez vycpávek si nevystačí. Cult of Luna sice hraje na hodně vláčnou notu, ale i tak. 80 minut je pořád velká porce.
První čtyři skladby ale jako by se rozhodly zákony dlouhých desek popřít. Představují kapelu v její hitovější, melodicky přístupnější podobě, která sice nehraje až tolik na těžké emoce a hrubou kytarovou práci, ale pracuje nově s větší dynamikou, přímočarostí a častěji také střídá tempa. A tak se stane, že strojově pojatou úvodní skladbu s hitovou melodií střídá experimentálnější a o poznání hutnější dvojka “Lay Your Head to Rest” a vše zakončuje čtyřka “Nightwalker”, pod jejíž tíhou se prohýbá snad i čas. Noční děsy nás provázejí její první polovinou, zatímco v té druhé od nás skladba za neskutečně zneklidňujícího kvapíku bubenických paliček uteče pryč a nechá nás samotné napospas noci.
Jenže s druhým diskem nám trochu padá řetěz a hezkých pár minut šlapeme naprázdno. První skladba je z poloviny mrtvá a druhá připomíná jalovější verzi Ulver na desce “The Assasination of Julius Caesar”. Nakonec se ale i druhý disk chytí a loučí se famózním kouskem “Fall”. V něm se koncentruje veškerá energie i emoční síla kapely. Skladba je zdrcující, těžká, ale zároveň neuvěřitelně lidská, uvěřitelná a snad i pozitivní.
Kdyby se kapela rozhodla vydat desku v délce 60 minut na jediném disku, zbořila by můj osobní žebříček letošního roku a patřila by okamžitě mezi 3 nejlepší desky. Takto ale zůstává něco málo dlužná. Nevadí mi, že už není kytarově hrubá jako “čtyřicítka šmirgl”, ale vadí mi, že si ukrojila velké sousto, které je nutné zapíjet, aby se vůbec dalo polknout. Mám tu desku hodně rád i tak, krásně se hodí k podzimu, ale pořád mám v hlavě, že mohla být koncentrovanější.
Zvuk
Desky Cult of Luna vždy stály na výrazně abrazivním zvuku, který měl ohromnou váhu a s nějakou přehnanou čitelností se příliš nezalamoval. Aktuální produkce už je o poznání nažehlenější a přívětivější (čti nudnější), ale pořád je tu alespoň to hrubé jádro, který dělá zvuk zvukem. Škoda ale toho lehkého zastření kytar. Bicí jsou zatlumené úmyslně, ale nosným kytarám by slušelo trochu větší rozlišení.
