Americká manufakturní značka Grado byla vždycky mimo mě a můj rádius poslechu. Ale člověk se vyvíjí, posouvá a já si jednoho večera při viróze řekl, že jim dám šanci – tedy alespoň vyzkouším prostřednictvím půjčovny Audiga. Úvodem je potřeba říct, že nejsem žádný profesionální audiofil, analytik. Řídím se svými pocity, ušima. Muzika mě prostě musí bavit. Teď už ale k samotným sluchátkům. Nečekal jsem žádné terno. Ono po těch vesměs kritických názorech, které jsem si přečetl v různých diskuzích jsem nečekal nic wow a naopak jsem měl trochu obavy, zda jejich půjčení nebylo zbytečné. Ale ve finále je vždy lepší, když vás něco mile překvapí než opak. Takže jsem se nechal překvapit. Den D je tady, kurýr předává balíček a já se začínám těšit.
Konstrukce, design a zpracování
Balení je takové nijaké. Kluci z USA by na něm mohli zamakat. Prostě krabice, kousek vycpávky, žádný pěkný box ani přepravní pouzdro, fňuk! Kabel, redukce z 3,5 na 6,3 mm. Jinak nic.
Mám rád vintage look, hipster věci. Ale nesmí to být zase moc. V poslední době je toho hipster, vintage všude až příliš. Tady je to však takový příjemný úlet. Grado si vždycky jelo svou cestou. Kdo chce originál, dostane ho. Takový vintage signature. Dost lidí kritizuje pohodlí, a když jsem se rozhodl sluchátka zkusit, dost jsem se toho bál a říkal si, že to nebude nic pro mě. Na pohodlí si potrpím. Nemám rád ani těžké, ani špatně sedící sluchátka. Váha je ale pořád nejdůležitější. V případě RS1X je ale sakra malá! Něco lehce nad 300 g!!
Takový David se silou Goliáše, nekecám. 50mm měniče, molitanové náušníky, dřevo, kůže. Sluchátka v reálu sice nepatří k nejpohodlnějším, ale nejsou ani nepohodlné. Respektive ne tak moc, jak jsem četl a očekával. A to mám poměrně velkou hlavu a nosím brýle. Možná je to díky jejich váze. S XXL náušníky by to bylo asi ještě lepší - zakryly by celé ucho, ale mohlo by to změnit zvukový charakter.
Ale abych jen nechválil. Mezi největší slabiny za mě patří kabel, který jde ze sluchátek napřímo, nejde odpojit a nejsem si úplně jistý, kolik toho vydrží po nějakém tom roce používání. Na druhou stranu, HifiMan Anandy taky neměly úplně bytelný kabel a neměl jsem s ním nikdy problém. A to sluchátka nešetřím. Druhou věcí, kterou bych sluchátkům vytknul, je mírné vrzání v kloubu. Při samotném poslechu naštěstí na hlavě nic nevrže, pouze při manipulaci v ruce. OK OK… ale mohli to prostě doladit. 🙂
Jinak celkovému zpracování nemám asi co vytknout. Nebo určitě ne takto na první pohled, při krátkodobém užívání. Vše je tak, jak chtěli, jak navrhli, jak to má být v rámci filosofie modelů Grado. Respektuji to a nějakým zvrhlým způsobem se mi sluchátka vlastně začínají líbit. Grado prostě není mainstream a nikdy asi nebude.
Zvukové představení
Zvukový projev je obecně referenční, lehce ostřejší a s důrazem na vokály. Basy jsou střídmé, mohlo by jich být trochu více. Prostoru mají sluchátka akorát, jsou vzdušné a detaily jim nechybí. Samozřejmě se asi nedají srovnávat s otevřenými lehkými sluchátky za 40, 60, 80 tisíc, ale ve své cenové kategorii hrají velmi dobře.
Grado, to je úplně jiná kategorie zvuku, než nabízejí magnetoplanary, na které jsem zvyklý. Mají svůj specifický drive a charisma. Navíc jsou citlivé, takže je krásně uživí i silnější DAP. A to i přes to, že nemají symetrický kabel. Já je zkoušel spolu s AK KANN ALPHA, Topping A90 + D70s a celkově si to v rámci tohoto řetězce a mého budgetu rozumělo. Jejich nejsilnější stránkou je střední pásmo, vokál a prostor. Na jazz, instrumentální věci nebo pop naprosto famózní. U dravějších rockových songů jsou ale ostřejší a za mě by potřebovaly i více dynamiky. I přes to, že jsou ale spíše referenčního charakteru, dokáží člověka bavit! Tak nějak po svém. Prostě Grado!
Skladby (QOBUZ):
Black Summer - RHCP
Výborný vokál, dobře řízená baskytara. Zde mi ani nevadí, že by mohla být více vpředu. Detaily a separace na dobré úrovni. Kytarové sólo má famózní projev. Při přechodu na “divočejší” část by to chtělo více dynamiky a méně živočišné energie GRADA. Přes to je vše přehledné a vyrovnané.
So What - Miles Davis
Dospělý projev se skvělým prostorem a detaily. U jazzu se GRADO cítí velmi sebevědomě. Milesova trubka zní sametově a skvěle ji doplňuje zbytek nástrojů. Nemám co bych vytýkal.
Bad Guy - Billie Eilish
Opět slabší bas a punch na začátku. To ale doladí vokál a projev Billie. Luskání prsty je zde krotké bez nějakých šílených koncovek, které by mi v uších vadily.
Red Right Hand - Nick Cave
Skvělý prostor a perfektní vokál a projev Nicka. Jako by zpíval vedle vás. Střední pásmo zde hraje prim. Výšky krotké, ale zvučné.
Cinema - Harry Styles
Dobrý mastering skladby je u těchto sluchátek základ. Nic moc totiž nedopouští, nic moc navíc nepřidají. Zde je jejich projev naprosto vyrovnaný. Basová linka dobře doplňuje vokál. Separace nástrojů je na dobré úrovni. Opětovně zde nechybí prostor, drive ani charisma s důrazem na referenční zvuk.
Yellow - Coldplay
Coldplay miluju. Poslouchám je cca 20 let a nejraději mám jejich staré alba. Jsou pro mě také nejčastějším vzorkem pro srovnávání poslechu, výběr sluchátek nebo repro. Jejich skladby, ač jsou pop-rockové nejsou totiž vůbec jednoduché.
GRADO zde nedopouští ani kousek skladby. Vokál dobrý, vyrovnaný. Ale nástroje a projev jsou na mě už trochu ostřejší. Basy jsou zde střízlivé a kytary v refrénové melodii jako když pustíte malé dítě na písek. Je jich moc a musím posouvat kolečko hlasitosti doleva. Nemyslím si však, že by to byl zásadní problém sluchátek. To jsou prostě. Coldplay. Pokud si pustím umírněnější skladby typu Trouble, Fix you, je to rázem lepší. Ale na základě poslechu Coldpay bych si tyto sluchátka nekoupil.
Seven Days Of Falling - Esbjörn Svensson Trio
Lahoda pro mé uši. Opět jsme u jazzu, který GRADO ovládá s přehledem. Basa, která zde dominuje má dostatečný projev, hloubku i energii. S klavírem a ostatními nástroji tvoří symbiotické prostředí a nic extra nevyčnívá, nic nepadá. Cítím zde lehce dominantní střední pásmo, tak jak je u GRADO zvykem. Separace, prostor i detail zde v žádném případě nechybí.
Killing In The Name - Rage Against The Machine
Zde GRADO naplno ukazuje svůj drive a potenciál. Morellova kytara zde má energie na rozdávání. Opět bych uvítal trochu víc basů, možná i dynamiky, ale rozhodně ne za cenu ztráty přehlednosti. Vokál opět perfektně zpracovaný a na rozdíl od RHCP nebo COLDPLAY je za mne skladba dobře vybalancovaná a skvěle poslouchatelná.
Billie Jean - M. Jackson
Krotké basy a slabší punch. Vzdušný, dobře zabarvený vokál. Referenční podání bez příkras. Výšky akorátní. Nic co by rušilo. Kytarové sólo příjemné, energické se šmrncem.
Teardrop - Avishai Cohen
GRADO si jsou opět jisté… Přehledný projev, skvělá trubka, která ve výškách nikterak nepřehání.Lehce teplejší charakter s vyrovnaným projevem.
Verdikt
Jak jsem už psal na začátku, Grado není pro všechny. Stejně tak bych je nechtěl jako jediná, hlavní sluchátka. Ne na dlouhodobý poslech. Proč jsem si je tedy půjčil? Rád bych ke svým uzavřeným Dan Clark Audio AEON 2 Noire pořídil něco menšího, otevřeného, zajímavého, s cenou do 25 tisíc.
Na referenční poslech (převážně jazz) se hodí Grada parádně. Jsou vzdušná, mají drive, jiskru i specifický a originální projev. Do toho neotřelý design jako bonus. Něco jako když vám do Flat White kávy v příjemné hipster kavárně udělají Latté Art obrázek labutě. Prostě něco navíc, co potěší. Proto si je píšu na wishlist!
