Vzali jsme dva nejnovější hybridní modely 64 Audio a postavili je proti sobě. Ne proto, abychom zjistili, který je lepší. Dvojnásobná cena přeci jen naznačuje mnohé. Chtěli jsme prostě vědět, jak velký rozdíl máte čekat. A když už jsme byli v tom, napadlo nás srovnání s etalonem třídy, sluchátky Campfire Solaris ve verzi 2020.
Design a konstrukce
Hybridní modely 64 Audio nové generace přicházejí o své typické výměnné ventily a tím i trochu o svou výjimečnost. Vyčnívající moduly APEX byly přeci jen od začátku poznávacím znamením značky, ale bez nich je design sluchátek tak trochu ve stylu "no hlavně ať dobře sedí v uchu, zbytek není podstatný". Zejména to platí o vysloveně nenápadném modelu TRIÓ v šedočerném hladkém designu s velkým logem 64 Audio. To model DUO je po stránce designu alespoň odvážnější. Stejně si ale nejsem jistý, jestli se mi jeho kovová mřížka inspirovaná klasickými otevřenými sluchátka opravdu líbí, nebo je zkrátka jen zajímavá. Tak či tak, sluchátka ve skutečnosti otevřená nejsou. S útlumem 12 dB jsou sotva polootevřená. Poměrně složitá konstrukce překrytí tak slouží hlavně k odlehčení tlaku uvnitř sluchátka, zatímco u modelu TRIÓ se o řízení tlaku stará pouze malinký ventil na špičce sluchátka.
Celkový tvar se ani v hybridní linii produktů nemění a kopíruje zvyklosti 64 Audio. Pouze u modelu DUO potěší dosud nejštíhlejší tělo z celé nabídky tohoto amerického výrobce. Zpracování je v obou případech vynikající do nejmenších detailů. Jen těch detailů na sluchátkách zase tolik nenajdete, takže...
Oba modely jsou doplněny stejným splétaným kabelem Multi-Twist 7 x 7 x 4 s konektory 2pin a Jack 3.5 mm v rovném provedení. Konektory nejsou nijak velké, ale chybí jim u přechodu do kabelu jakákoli ochrana před ostrým ohýbáním. Jinak ale splývají moc hezky od uší, za uchem se nemusí nijak tvarovat, jsou velmi tiché a nijak výrazně se ani nezamotávají.
Komfort a praktičnost
Sluchátka 64 Audio sedí v uchu obecně velmi dobře a jejich tvar je především univerzální. Do ucha je nijak necpěte - pokud děláte vše správně, budou hezky sedět a těsnit už při lehkém zatlačení do uší. Tím spíše to platí pro hybridní modely DUO a TRIÓ, jejichž tělo ukrývá pouze 2, resp. tři měniče. Sluchátka jsou menší do hloubky a zejména DUO mizí v uchu opravdu velmi dobře. Navíc je i velmi lehké. Oběma modelům také pomáhá zkrácení 2pinových konektorů v místě, kde vystupují ze sluchátek, takže už nepůsobí jako dvě antény. Díky tomu obepíná kabel ucho těsněji a velmi dobře drží na místě i během chůze. Oproti nejvyšším modelům se tak hodí i k trochu aktivnějšímu poslechu než pouze na sedadle letadla nebo doma v křesle. Romantické procházky lesem tak máte pokryté...
Je potřeba si ale dát pozor na hlučné prostředí (zmíněný les by měl být v pohodě, protože už v něm nenajdete tolik zvířat jako dřív). TRIÓ jsem ještě v pohodě používal i na cestách ve vlaku či autobusu, ale DUO už díky své částečně propustné čelní stěně nabízí jen průměrnou izolaci od okolí. Na druhou stranu je ale úžasné, jak je jeho zvuk ve srovnání s běžnými in-eary při delším poslechu neunavující. Technologie APEX Core tady evidentně funguje a dělá citelný rozdíl. Naopak ven ze sluchátek přitom uniká jen naprosté minimum zvuku, které nemůže rušit snad ani večer před spaním.
Zvukové představení
Obecně kráčejí oba modely po stejné zvukové cestě, jejíž základy jsou položené hluboko na robustních subbasových frekvencích. Oba pracují s velkou hloubkou scény a oba chtějí zvukem spíše nadchnout než analyzovat nahrávku. Výrazněji se začínají rozcházet až v pásmu středů a zejména v podání detailů, kdy mám pocit, jako by byl novější model DUO laděný tak, aby uspokojil všechny, pro které jsou výšky u modelu TRIÓ přeci jen až příliš nabroušené.
V pásmu basů nabídnou oba modely především fenomenální hloubku a údernost. Subbasové pásmo je v obou případech dokonce výraznější než vyšší basy, jejichž objem na křivce postupně klesá až k nejnižší úrovni někde kolem středobasových 300 hertzů. V nejhlubších frekvencích je DUO možná dokonce o kousek objemnější než TRIÓ, které ale umí díky většímu měniči (+1 mm) trochu lépe udeřit a uchovává si i jasnější texturu. V přirozenosti a určité analogové mohutnosti basu patří ale oba modely mezi nejlepší IEM na trhu. Dokáží vyvolat pravé basové nadšení, aniž by působily těžkopádně, příliš temně nebo dokonce hučivě.
V pásmu středů se projevuje u obou modelů jejich V charakter, předcházející vzniku jakéhokoli hučení na pomezí robustních basů a hřejivějších středů. DUO zní o kousek temněji, klidněji a více uvolněně. TRIO dává vokálům přeci jen trochu více prostoru a posouvá je také pocitově proti modelu DUO o kousek více vpřed. Středy u vyššího modelu nabídnou více informací i lepší úroveň rozlišení, ale pokud hledáte relaxovanější projev, kde vokály doléhají s menší naléhavostí a urputností, DUO se vám bude líbit více.
Vysoké rozlišení si model TRIÓ nese také v pásmu nejvyšším, kde se rozdíl mezi oběma modely projevuje nejvýrazněji. DUO zůstává i zde sice dostatečně detailní a živé, aby kompenzovalo hutnější spodní patra zvuku, ale TRIÓ hraje v tomto ohledu přeci jen jinou ligu. Je hodně naleštěné a v cinkavosti mi připomíná legendární Sennheiser IE800. Má v sobě totiž podobnou mikroskopickou přesnost a jiskru. Na druhou stranu zní ale v extrémních situacích zvláštně kovově a pro uši clitivější na výšky bude jejich přístup zkrátka až příliš aktivní a "nažhavený".
Srovnání s Campfire Audio SOLARIS 2020
Ještě než se dostanu ke zvuku, je dobré vypíchnout také rozdíl v komfortu. Tady jsou silnější karty jasně v rukou obou modelů 64 Audio, které zkrátka padnou do uší mnohem lépe a rychleji. Správné usazení s dobrou izolací je u nich dílem okamžiku, zatímco SOLARIS musí člověk do ucha trochu "nutit". U menších uší navíc hrozí, že ani zmenšenou verzi SOLARIS 2020 nakonec vůbec nepojmou.
Z pohledu zvuku mě až překvapilo, jak moc odlišný je projev SOLARIS 2020 od obou testovaných modelů. Také vrcholný model značky Campfire Audio jsem totiž od začátku vnímal jako vysloveně zábavný model, který si neodpírá šťavnatý bas ani jiskřivý detail. Hned na první dobrou ale bylo jasné, že v basové mohutnosti a hloubce na modely 64 Audio stačit nebude. Nabízí sice podobnou míru kontroly a slušnou texturu, ale v pásmu subbasů oproti konkurentům jen tak pospává.
Naopak výrazně bohatší a aktivnější je SOLARIS 2020 v pásmu středů. Sluchátka jsou díky tomu jednoznačnější světlejší, ale také svým způsobem i agresivnější při vyšších hlasitostech. 64 Audio totiž pracuje s větší hloubkou, zatímco vokály a elektrické kytary v podání sluchátek SOLARIS mám mnohem blíže před očima. SOLARIS i TRIÓ třeba shodně kulminují někde kolem frekvencí 2 k, ale zatímco TRIÓ později padá kolem 4 k, aby trochu ubralo na naléhavosti vokálu, Solaris zůstává velmi živý až do 6 k. Výhodou je větší středová bohatost Solarisu, pocitově větší energie sálající z jeho zvuku a lepší přehled o dění v pásmu středů. Nevýhodou je sklon k ukřičenosti a větší jedovatosti, pokud hlasitost ženete výš. Také v tonální čistotě a uvěřitelnosti zvuku (neboli schopnosti zapomenout na to, že poslouchám malá sluchátka) jsou o kus napřed modely 64 Audio.
Ve výškách je SOLARIS tradičně velmi silný. Určité agresivitě se ale podobně jako TRIÓ neubrání. Oba jsou v detailech velmi silní, TRIÓ dokonce ještě cinkavější a s vyšším rozlišením. Solaris zkrátka navazuje na hodně aktivní vyšší středy a zůstává stejně nažhavený také ve výškách. Osobně mi takový přístup u sykavek a následně činelů úplně nesedí. Trió je v tomto trochu rafinovanější, ale ne nezbytně lepší. Zdaleka tolik nekřičí, mnohem jemněji pracuje se sykavkami, ale třeba charakter činelů připomíná spíše kovové tyčky než plechové pláty. Pokud tedy nemáte tak detailní přístup rádi, budete nakonec nejvíce spokojení s uhlazenějším, ale stále příjemně živým modelem DUO, který odpouští mnohem více, negeneruje tolik energie, ale ani tolik neunavuje během delšího poslechu.
Verdikt
Dva vynikající modely pro každodenní poslech, od kterého čekáte pořádnou šťávu a energii. Oba s excelentním basovým i subbasovým základem, který patří mezi nejlepší na trhu, ale zatímco DUO hraje trochu více na klidnější a sladší notu s uhlazenějšími detaily, užívá si TRIÓ plných detailů s opravdovou jiskrou. Oba modely ale shodně patří mezi velmi komfortní in-ear sluchátka, která navíc příliš neunavují uši. Velmi líbivá a přitom dospělá cesta k výjimečnému in-ear poslechovému zážitku.
