Pokud se rozhodneme vylepšit svoji sluchátkovou sestavu, jednou z cest je rozhodně kvalitnější sluchátkový kabel. Platí to samozřejmě v případě, že mají sluchátka kabel vyměnitelný, tedy připojený k mušlím pomocí konektoru. Většina výrobců už naštěstí pochopila, že to první, co u sluchátek odejde, je právě kabel, takže se toto řešení objevuje jak u in-ear monitorů, tak u sluchátek náhlavních. Vzhledem k tomu, že se kabely liší jak konektorem na straně zdroje (přehrávač, zesilovač), tak konektory na straně samotných sluchátek, je nutné si nejprve ujasnit, jakou kabeláž budeme vlastně kupovat.
Džungle v kategorii velkých sluchátek
U náhlavních sluchátek je situace poměrně složitá, protože zde spousta výrobců používá vlastní typy konektorů pro zapojení kabelu do mušlí. Výjimkou není ani situace, kdy najdeme u dvou značek sice stejný konektor, ale ten je zapojen s opačnou polaritou. Výrobci upgrade kabelů na to obvykle reagují nabídkou modelů určených pro konkrétní značku sluchátek (např. Hifiman). Zákazník si tak pouze určí, jaký má být konektor na straně připojení k zesilovači / přehrávači.
Na výběr jsou nejčastěji tyto konektory: jack 6,3 mm, jack 3,5 mm jack, symetrický čtyřpinový XLR konektor a nejnověji Pentacon 4.4 mm.
Kabel pro HiFiMAN Arya - 2x Jack 3.5 mm a Jack 6.3 mm
U in-ear sluchátek je situace přehlednější
U in-ear sluchátek, kterým se dnes budeme věnovat primárně, je situace jiná. Na straně sluchátek dnes registrujeme pouze dva zásadní typy konektorů. Kulatý MMCX a méně rozšířený 2pin 0,78 mm. Aby to však nebylo tak jednoduché, existuje i poměrně exotický 2pin 0,76 mm (s použitím hrubé síly jsou konektory zaměnitelné, ale nedoporučuji zkoušet) a samozřejmě některé další variace, jako QDC nebo A2DC (Audio-Technica), ale je jich opravdu málo a nejsou příliš rozšířené.
Co se týče konektorů na druhé straně zdroje signálu, tam už je nabídka pestřejší. Vedle klasického jacku 3,5 mm narazíme na symetrické varianty jack 2,5 mm nebo v poslední době stále častěji pentacon 4,4 mm. Existují rovněž vícepólové varinaty pro jack 3,5 mm používané u handsfree sad, ale dnes nám jde především o kabely pro poslech hudby.
Kabel FiiO z čistého stříbra a s vyměnitelnými konektory Jack
Objevují se výrobci kabelů (FiiO, Dunu), kteří mají konektor na straně zdroje signálu vyměnitelný. Uživatel získává v balení sluchátek (aktuálně FiiO FH5s) sadu konektorů a může si vybrat, jestli bude kabel používat jako klasický anebo symetrický . Taková sluchátka jsou potom sice o něco dražší, ale na druhou stranu si u nich posluchač snadno ověří, jestli má symetrický výstup jeho DAPu dopad na zvuk, nebo nikoliv.
Na trhu existují redukce mezi těmito konektory, ale na ty je dobré si dát pozor. Mnoho zařízení může taková redukce poškodit! Např. stále populárnější minipřevodníčky E1DA, určené pro vylepšení zvuku mobilního telefonu (v symetrické verzi s 2,5mm konektorem) pošle redukce na jack 3,5 mm spolehlivě do křemíkového nebe a výrobce na to důrazně upozorňuje.
Měď, stříbro nebo dokonce obojí?
Nyní se dostáváme k zajímavější části a současně na tenký led neustálých hádek sváděných na půdě mnohých hifi diskuzních webů. Jde o vliv použitého materiálu vodičů a jejich splétání na výsledný zvuk. Jen pro vysvětlení: jde o nekonečný konflikt tzv. měřičů, kteří rozdíl nenaměří a těch druhých, který rozdíl znatelně slyší (sám sebe řadím ke druhé skupině).
U kabelu lze naměřit několik údajů, jako je elektrický odpor, impedance - tedy i indukčnost a kapacita. Ta poslední veličina by měla mít největší dopady na ovlivňování zvuku, ale nejsem schopen posoudit, zda tomu tak opravdu je. Používají se převážně kabely měděné, dále stříbrné, případně kombinace měděných a stříbrných žil u tzv. hybridních kabelů, či měď postříbřená. Z vlastní zkušenosti tvrdím, že má každý materiál jiný dopad na výsledný zvuk.
Kabel FiiO LC-RE se stříbrnými, zlatými a měděnými vlákny
Měď způsobuje hutný, zemitý a hladký zvuk, mírně zvyšuje bas. Naopak stříbro dělá zvuk průzračnějším, lehce zvýrazňuje výšky, zlepšuje podání prostoru. Postříbřená měď je něco mezi. Největší věda jsou asi hybridní kabely s kombinací měděných a stříbrných vláken (jeden kabel FiiO používá i vlákna zlatá, přičemž zlato je velice špatný vodič, důvod proto ale patrně mají - k nejdražším tento kabel ovšem nepatří). Výrobce hybridního kabelu přímo určuje, na které pásmo s jakou intenzitou bude působit právě poměrem použitých materiálů.
Samozřejmě nelze čekat, že by kabel způsobil nějakou zásadní změnu zvuku. Dopady jsou daleko menší, než například u nástavců IEM, či náušníků sluchátek. Ale současně jsou úplně jiné. Vliv je možné celkem solidně zaměřit na úzké spektrum frekvencí, které chce uživatel / výrobce ovlivnit. Pokud zvuku například chybí jiskra, či tzv. cinkavost na výškách, sáhne se po kabelu stříbrném. Pokud je projev sluchátek naopak příliš vzdušný, světlý, bez šťávy a bez těla, sáhne se po kabelu měděném. Ze zkušenosti jsou to velice drobné zvukové nuance. Zároveň ale platí, že jich prakticky není možné dosáhnout úpravami v ekvalizéru.
Vliv na výsledný zvuk má i pletení kabelu. Nejčastěji se ovšem setkáváme s tzv. pletením LITZ – jsou to ony oblíbené, často poměrně silné splétané svazky kabelů.
Symetrický kabel iBasso CB16 s konektory MMCX a Pentacon 4.4 mm
Kabel jako nástroj komfortu a ergonomie
Při výměně kabelu samozřejmě nemusíme chtít ovlivnit pouze zvuk. Uživatel může chtít kabel kratší, či delší, měkčí nebo poddajnější. Případně může toužit po jiné barvě. V poslední době je stále častější také výměna kabelu za Bluetooth přijímač, což je obvykle zvukově kvalitnější řešení, než oblíbené TWS špunty. No a zapomínat nesmíme ani na výměnu v případě zničení původního kabelu.
Naprostá většina výrobců přikládá i k drahým in-ear modelům ty nejobyčejnější kabely. Často extrémně tenké, s nekvalitně zpracovanými konektory, s horší poddajností a výrazným tzv. mikrofonním efektem, při němž se do ucha silně přenáší zvuky způsobené třením kabelu o oděv, nebo dokonce prouděním větru kolem izolace kabelu. Toto vše může lepší kabel vyřešit nebo alespoň výrazně potlačit.
HighEnd kabely Effect Audio EVO 1 a EVO 10
Sám mám zkušenost, že k in-ear monitorům cca od 5.000 Kč už se vyplatí pořídit kabel v hodnotě 500 Kč, který bude lepší jak v otázce pohodlí, tak i ve zpracování, odolnosti a často i v otázce vlivu na výsledný zvuk. Výrobci kabelů si svých skvostů samozřejmě náležitě cení. Náklady se tak často pohybují v řádech tisíců korun, ale v případě opravdu předních výrobců, jako je například Effect Audio, nejsou výjimkou ani ceny v řádech tisíců dolarů. Zda má taková investice význam, to už musí zvážit každý sám. Ostatně, jaký lepší pocit může nadšenec do kvalitního zvuku zažít, než že pro zlepšení zvuku udělal vše, co bylo v jeho silách. Je to trochu magie, ale její přínos je podle mě reálný.
