Už třetím dílem pokračuje naše série článků, ve kterých si povídáme o sluchátkách s profesionály. Dnes se s námi o zajímavosti z prostředí nahrávacích studií podělí Broněk Šmid, studiový producent a zvukař, který se podepsal pod desky Tomáše Kočka, Květů, Bezobratrů, Budoáru staré dámy a mnoha dalších. Vyzkoušíme spolu několik studiových modelů sluchátek a pokusíme se společně vybrat ty nejpovedenější.
Broněk Šmid - studiový zvukař, zakladatel brněnského Studia Indies
Foto: Studio Indies, Budoár staré dámy, Broněk Šmid
Audigo: Jak je to vlastně s referenčními sluchátky a nahrávacími studii? Existuje reference a hledáte ji vůbec?
BŠ: Možná je to překvapivá odpověď, ale řekl bych, že taková sluchátka prakticky existovat nemohou. Vnímání zvuku je totiž natolik individuální, že není možné vzít jediný model a očekávat, že ho bude za referenční pokládat každý. Podle mých zkušeností samotní muzikanti, navíc ve studiích sluchátka vnímají spíše jako pracovní nástroj a používají jednoduše některý z modelů, které má studio k dispozici.
Audigo: Takže jako zvukař referenci od sluchátek ani neočekáváte.
BŠ: Ve spojitosti s nahráváním a záznamem to v podstatě není nutné, protože požadavkům muzikanta se do určité míry mohu přizpůsobit korekcemi a zbytek více méně neřeším. Mnohem více naopak záleží na konstrukci sluchátek. Bubeníkovi třeba sluchátka padají z hlavy, tak mu nabídnu jiný model, ale kvůli zvuku sluchátka obvykle neměním. Při mixu a masteringu hrají ale přesná referenční sluchátka naopak velkou roli.
Audigo: S jakými sluchátky pracujete aktuálně nejčastěji?
BŠ: Ve studiu mají muzikanti k dispozici AKG K511, AKG K512 a nově i Audio-Technica ATH-M20x. Jako moji osobní pracovní referenci používám už delší dobu Sennheiser HD25 - zejména pokud potřebuji na nahrávce řešit nějaký konkrétní detail. Z 90 % ale při práci používám – možná se budete smát, ale je to tak – Koss Porta Pro. Z levnějších sluchátek mají stále asi nejlepší zvuk a ve spojení s pracovním MacBookem jsou ideální, velmi pohodlné a skladné. Nehrají sice rovně, ale jsou příjemně hřejivě zabarvené a vydrží i vysokou hlasitost, při které znějí stále příjemně měkce a méně tak unavují uši.
Konec konců Koss Porta Pro poslouchá hodně třeba i Tomáš Kočko, který je má na uších skoro pokaždé, když se potkáme. Pokud ale používáme s Tomem sluchátka při nahrávání, tak jejich zvuk opravdu moc neřešíme, protože víme, že stejně posloucháme jen takový polotovar výsledného zvuku. Obecně je tedy nutné rozlišovat sluchátka používaná při nahrávání, kde je prostě kvalita zvuku až na druhém místě, a sluchátka pro mix či mastering, kde už se vysoká zvuková kvalita a vyváženost naopak očekává.
Ani použití nejdražší techniky ale není samospásné. Člověk musí umět především dokonale naposlouchat její zvukový charakter. Pokud to člověk zvládne, může do jisté míry kompenzovat i slabiny cenově dostupnějších modelů se stále kvalitním výsledkem. Všechno má ale samozřejmě své hranice – rozdíl mezi levným a drahým zařízením je prostě slyšet a určitě bude snazší nahrávku vnímat na kvalitních sluchátkách, než na těch za pár korun.
Audigo: A jaké jsou tedy vlastně role sluchátek ve studiích?
BŠ: Nezastupitelnou roli mají při nahrávání jednotlivých nástrojů a vokálů, kdy není možné pustit podkres a nástroje do hlasitých beden, protože by se dostaly zpět do nahrávky přes mikrofony. Při editacích nahrávky je naopak skoro nemožné na sluchátka nástroje dolaďovat. Sluchátka mají totiž zvláštní schopnost obelhat ucho, které si na jejich výraz brzy zvykne a potom zní člověku dobře všechno. Takže dolaďování dělám vždycky bez sluchátek.
Audigo: A když přijde na míchání a mastering, berete sluchátka do ruky konečně i vy, je to tak?
BŠ: Přesně tak. Větší část editací a mixu dělám právě na sluchátka. Dobře se na nich rozvrstvují nástroje, pracuje s hloubkou efektů a prostorů, hledají se případné problémy. Pak už je role sluchátek spíše kontrolní. V konečných fázích mix poslouchám převážně na studiových monitorech, ale i domácích bednách, v autě, na malém přehrávači… prostě na co nejvíce zařízeních, abych našel ideální vyvážení a odhalil případné chyby.
Ani takové srovnání na více bednách a sluchátkách ale dnes zárukou dokonalého výsledku není. Úplně nejtěžším úkolem při dokončování nahrávky je totiž naladění zvuku tak, aby zněl dobře na levných zařízeních i audiofilských bednách. Jenže jak to udělat, aby vás výšky v peckách neřezaly do uší a přitom jich bylo dostatek i na domácích bednách? V dnešní době, při stovkách různých zařízení, je to velký boj.
Audigo: Kdybyste měl vybrat nějaké české nebo zahraniční desky, kde ve studiu odvedli skvělou práci, které by vás napadly jako první?
BŠ: Velmi rád mám desku Toma Waitse, “Mule Variations”. Je na ní 16 skladeb, 16 nálad, 16 zvukových prostředí. K té se často vracím jako k referenční. V poslední době mě okouzlil zvuk skladby “Hello” z nového alba Adele. Má opravdu krásné podání prostoru a výborný klavír. Je cítit, že si s jejím zvukem ohromně vyhráli. Jediná skladba této desky se ale ve studiu ladila určitě týdny nebo dokonce měsíce, takže se nemůžeme divit, že zní tak vybroušeně.
Dlouho jsem jako referenci používal i starší akustické desky Jamese Blunta, Suzanne Vega a z tvrdších věcí asi nejvíc “The Paradigm Shift” kapely KORN. To album je pro mě důkazem, že i tvrdá kytarová hudba může mít dynamiku a špičkový zvuk plný krásných detailů a drobností. Z českých desek dobře funguje třeba poslední CD Anety Langerové. Jeho zvuk je velmi příjemný a zároveň v dobrém slova smyslu zvláštní – navíc zní takto příjemně a vyrovnaně na bednách, ve sluchátkách i v autě. Všeobecně na naší scéně rád poslouchám práce Ondry Ježka a Ecsona Waldese pro jejich osobitý přístup i zvuk.
Audigo: Rád bych vám teď pustil ukázku z alba Amy Winehouse - Back to Black jako ukázku toho, kde ani týdny ve studiu nezabrání špatnému výsledku. Jak je možné, že tak “velká” nahrávka zvukově tak kulhá?
BŠ: Ta deska a především vokály zjevně trpí na přílišnou kompresi, která se projevuje chrčením v nejhlasitějších pasážích zpěvu, což je právě dobře slyšet na vyšších modelech sluchátek, které dnes zkoušíme. Souvisí to s tím, že drtivá většina lidí už poslouchá hudbu hlavně na telefonech a MP3 přehrávačích, za pochodu, ve spěchu a v hlučném prostředí. Finální mix se proto zvukaři snaží tlačit až na hranu limitace za cenu malé dynamiky a vysoké komprese zvuku. V praxi to znamená, že dobře slyšíme i pasáže, které by byly jinak velmi tiché, ale ty opravdu hlasité nám potom narážejí “na strop” a výsledkem je přesně to, co slyšíme u Amy Winehouse.
Někdy to potom zvukař neuhlídá – nemělo by platit u Amy Winehouse - někdy je to daň, kterou kapela platí za to, že chce prostě hlasitější album, než mají všichni ostatní. Doba je dnes rychlá, agresivní, a to se odráží i ve zvuku. To už je ale úplně jiné téma a na hodiny povídání…
Audigo: Přesně tak, to už by bylo na samostatný rozhovor. My se raději vrátíme k poslechu sluchátek. Uměl byste na závěr vybrat modely, které Vás během zkoušení tady v poslechovce nejvíce zaujaly?
Audio-Technica ATH-M20x
BŠ: To jsou sluchátka, se kterými bych mohl okamžitě začít pracovat. Zní prostě normálně, neutrálně a přirozeně. Člověk si poslechne nahrávku a okamžitě ví, jak na tom zvuk je. Vzhledem k jejich ceně je to pro mě nejlepší nabídka ze všech modelů, které jsem dnes zkusil. Dobře izolují, jsou lehké a pohodlné, takže pro muzikanty a práci ve studiu obecně ideální.
Koss Porta Pro
BŠ: Jak už jsem zmínil, Koss Porta Pro používám při práci zdaleka nejčastěji. Jejich měkký zvuk neunavuje uši a velmi dobře se na něm ladí basy. Pokud jich je hodně na Kossech, bude jich opravdu hodně všude a je nutná korekce. Naopak středy a výšky jsou mírně tupé a snadno je tak v nahrávce přeženete. Pokud si je ale člověk těchto vlastností vědom, dají se s nimi dělat opravdu velké věci za málo peněz. Velmi často pracuji na různých místech, takže je pro mě hodně důležitá i jejich skladnost a možnost snadného přenášení.
Sennheiser HD 25
BŠ: Sluchátka HD 25 znějí v celém spektru vyváženě, ale zároveň i trochu tvrdě, takže na nich člověk sleduje zase jiné aspekty nahrávky. Vokály, celkové vyvážení spektra a taky drobné chyby, které je potřeba identifikovat při vyšší intenzitě zvuku. Velmi důležitá je v takovém případě jejich výborná izolace od okolního hluku, díky níž mohu poslouchat HD25 klidně i při zapnutých monitorech. To je pro mě osobně velká výhoda.
AKG Q701
BŠ: Tento model mě dnes opravdu mile překvapil. AKG znám spíš jako takový hrubý a neopracovaný zvuk, ale tady se mi podání hodně líbí. Spolu s LCD-X mi přijdou nejvyváženější a s nejmenším pocitem, že zvuk kamkoli posouvají. Jsou už ale otevřené, takže bych je nepoužil při nahrávání, ale spíše pro finální kontrolu mixu v klidném prostředí. Tomu odpovídá i jejich komfortní náušníky.
Audeze LCD-X
BŠ: Hrozně příjemné podání výšek a celkově vynikající projev v celém pásmu znamená, že jim zvukově v podstatě nemám co vytknout. Také čitelnost basů je neskutečná a o třídu lepší než u ostatních modelů. Člověk před sebou najednou vidí staré bicí sejmuté ambientně, což je velká paráda. Pro delší práci je ale nevýhodou jejich váha a pro většinu samozřejmě i jejich vysoká cena. Pokud bychom se ale vrátili k tématu “reference” z úvodu, tak tady jsme jí dle mého velmi blízko.
Audigo: My Vám za tyto postřehy moc děkujeme a věříme, že se budou čtenářům i případným zájemcům o nová sluchátka hodit. A samozřejmě děkujeme i za Vaši návštěvu a čas, který jste nám věnoval. Snad jen poslední otázku na závěr: na které desce pracujete právě v těchto dnech?
BŠ: Mám rozmíchané dvě desky brněnských kapel. Těsně před dokončením je osmá deska Tomáše Kytnara, který zhudebňuje slovenské básníky. Je to “náladovka” na pomezí šansonu, blues a vážné hudby. Další deskou je studiové live kapely Band of Heysek, trio které hraje blues groove poněkud tvrdšího charakteru. No a před pár dny jsem roztočil novou desku Tomáše Kočka. Tentokrát se jedná o desku pro děti, ale jak je u Toma obvyklé, ani zde se nebude jednat o jednoduchou záležitost. Chystá na mě dechovku, cimbálku, dětské sbory a jiné parádičky, tak se moc těším na celý pracovní proces 🙂
Také děkuji za spolupráci přeji hodně úspěchů!
