Divoké vlny roku 2019 už stihly na břeh vyplavit nejednu hudební mrtvolu. Ale velké vlny většinou přicházejí spolu se silným větrem, který kromě vln přináší hlavně čerstvý vzduch a příjemné osvěžení. Jedním takovým by mohla být i mladičká “anti-star” Billie Eilish se svým debutovým albem. Klapne to?
Billie Eilish - When We All Fall Asleep, Where Do We Go (2019 / FLAC / Interscope / indie pop, electronic)
Jméno “Eilish” se poslední dny prohání internetem takovou rychlostí, že ho snad ani nic jiného než čerstvý vítr pohánět nemůže. Přitom se jen děvče zavřelo s bráchou ve studiu a pokusilo se nahrát desku, která by smetla z povrchu i zavedená jména podepřená armádou producentů a marketérů. Deska je podle toho také dosti osobní. Jestli je ale stejně tak upřímná, to si zatím jistý nejsem. Rozhodně jí to nevěřím tolik jako třeba Lorde na obou jejích deskách. Mnohem uvěřitelnější je však její záludnost, ironie a možná i lehce děsivá tvář v písních "You should see me in a crown" nebo "All the good girls go to hell". Právě ony budou rozdílovým prvkem, který zpěvačku vytáhne z balastu konkurentek.
Stejně jako Lorde, také Eilish tvoří osobitou a nápaditou koláž na pomezi indie-popu a elektroniky, ale na rozdíl od ní pracuje s ještě větším emočním a výrazovým rozsahem, který na jedné straně extrémně přitahuje pozornost, ale zároveň i trhá na kusy veškerá očekávání a konvence. Jestliže nás Lorde na své druhé desce zve až k sobě do pokoje, Billie jde ještě dál a zatáhne nás doslova až do své hlavy. Tiše se nám zpovídá do ucha z takové blízkosti, že slyšíme jak dýchá … a vzápětí se odtahuje a jako trhlá holčičí “gangsta” poskakuje kolem v rozpolcené písni “Bad Guy”. Právě v těchto chvílích neposlušnosti a tance proti proudu žhne album jednoznačně nejsilněji.
Kdyby takové momenty na desce převládaly, musel bych i přes lehké reptání sáhnout po známkách nejvyšších. Ukrývá se v nich totiž ohromná odvaha, hudební vizionářství a divokost. V kontextu celé desky jsou ale tyto okamžiky trochu ředěné pomalými baladami, které hlavně v poslední čtvrtině desky jakoby neměly co říci. Mám dojem, jako by deska usínala s povedenou těkající písní “Ilomilo”. Vše po ní už totiž doléhá tak trochu z říše polospánku. Jsou to ty chvíle, během kterých začínají věci splývat. Chvíle, které už si ráno nebudete pamatovat.
Billie Eilish rozhodně zazářila a v budoucnu o ní ještě uslyšíme. Její první skutečné album má ale ještě mezery, které se dají zaplnit i silnějším matrošem, než jsou uspávající balady. Tu nejsilnější stránku ale dokonale vystihuje následující živé video...
Zvuk
Jestli zůstaly albu pro příště nějaké skutečné resty, budou se rozhodně točit i kolem produkce a zvukového mixu. Produkce desky “When We All Fall Asleep, Where Do We Go?” je totiž mírně řečeno provokativní. Hlas je často nasnímán nepřirozeně detailně a “zblízka”, ale to ještě není to nejhorší. Zvuk zabíjí hlavně nulová dynamika a nekonečné hrátky s limitací a devastujícími efekty, které prostě nezní dobře na ničem. Viz extrémní mix skladby “Xanny”. Chápu, že to je záměr, ale to ještě neznamená, že se bude dobře poslouchat...
