V testu první generace uzavřeného HighEndu Liric jsem zmínil nečekanou absenci dřeva. Jsme o dva roky dál a já držím v ruce Liric 2, jehož hlavní odlišností je navenek luxusní ebenový dekor mušlí. Až takový vliv dnes v redakci máme! Ale teď vážně. Nový Liric totiž přináší kromě aktualizovaného designu hlavně nové ladění zvuku. Podle výrobce bude vyváženější, ale neznamená to pro tak charismatický model ztrátu? Nebude Liric 2 příliš krotký?
Na čem se testovalo: Chord Hugo2, iBasso DC-Elite, Meze Liric
Design a konstrukce
Pravdou je, že jestli jsme designu původního Liricu něco vytýkali, byl to trochu zavalitý design mušlí. Ze všech stran byly zkrátka jen černé a při tak velkém objemu logicky trochu fádní. Ebenový dekor vysloveně neodlehčuje, ale jeho kresba přeci jen celkový dojem oživuje a podle mě dělá ze sluchátek zase o kousek exkluzivnější zboží.
Vše ostatní zůstává na svém místě a je to dobře. Konstrukci z hliníku, hořčíku, oceli a kůže totiž nebylo už napoprvé prakticky co vytknout. Dnes už navíc víme, že ani dva roky pravidelného používání nezanechají na sluchátkách zásadní stopy. Kožený most s textilní oporou je skoro jako nový, měděné tyčinky nastavování velikosti mostu mají pořád svůj prémiově pevný chod, klouby neznají slovo “vrzání” ani “skřípání”... a vše ostatní se dá snadno vyměnit. Sluší se ale dodat, že náš redakční kousek pořád funguje s původním kabelem i prvními náušníky.
Náušníky jsou nově uchyceny magneticky po vzoru modelu Empyrean.
Přitom právě u těchto “odnímatelných” periferií se dějí ty největší změny. Obě navíc k lepšímu! Náušníky jsou totiž nově uchycené magneticky a dají se snadno odepnout po vzoru modelů Empyrean nebo Elite. Nový Liric navíc od začátku přichází kromě klasického kabelu (Jack 3.5 mm, délka 3m) také s prémiovou splétanou symetrikou v délce 130 cm (Jack 4.4 mm).
Komfort a praktičnost
Původní Liric byl komfortní. Možná i víc než to. Mezi uzavřenými sluchátky patřil k nejlepším na trhu, a byl by proto hřích cokoli na tomto stavu věci měnit. Naštěstí, s výjimkou magnetického uchycení náušníků, nezměnil v tomto ohledu výrobce vůbec nic. Váha sluchátek je perfektně rozložená a jen minimální nutný přítlak je rovnoměrně rozprostřen po celé ploše náušníků. Když totiž hned od začátku vsadíte na “neprůstřelné” řešení s plným nakláněním mušlí ve všech osách, máte problém geometrie vyřešený napořád. Tečka. Ať už vám tedy kloboučník upravuje pokrývku hlavy do jakéhokoli tvaru, nový Liric vám bude sedět rovnou z krabice.
S odstupem času můžeme potvrdit také dostatečný prostor pro uši a zejména bohatě dimenzovanou hloubku náušníků, která nechává příjemnou rezervu, abyste po nasazení neposlouchali s ušima “na dotek” mřížky měničů. Ani tentokrát navíc nechybí elegantní pevné pouzdro pro snadnější přepravu sluchátek. I přes jejich vyšší cenu totiž stále platí, že jsou zamýšlena částečně jako cestovní…
Pokud jde o náročnost, velké změny oproti první generaci nečekejte. Sluchátka tak přes symetrický kabel na 100 % rozhýbete třeba i USB donglem iBasso DC-Elite (280 mW @ 32Ω) připojeným k telefonu. S klasickým kabelem musím na Androidu cca 1-2 dílky z celkových 15 přidat, aby byla hlasitost opět na stejné úrovni (v tu chvíli se dostávám na úroveň 10/15).
Zvukové představení
Snad každý výrobce sluchátek vám u druhé generace svého modelu slibuje "nově vyladěný zvuk". Většinou samozřejmě "k lepšímu". Co jiného by měl také tvrdit. Když se ale po prvním poslechu ukáže, že je zvuk skutečně nový, ba co víc, že všechny vyjmenované nové technologie opravdu přinášejí slibovaný posun, je čas otevřít šampaňské a slavit vzácný okamžik. Přesně tak jako v případě druhé generace modelu Liric. Jeho ladění totiž do značné míry reaguje na poznámky uživatelů i recenzentů a technologie zmíněné výrobcem mají opravdu slyšitelný dopad na výsledný zvuk. Není lepšího způsobu, jak si získat sympatie veřejnosti bez ohledu na to, zda si zákazník právě teď váš produkt pořizuje...
Nový Liric jste ladili také vy, zákazníci a novináři.
Liric 2 nevyměnil celý měnič a ani to netvrdí. Stále sází na precizní magnetoplanární Rinaro MZ4, ale přidává několik prvků pro jeho lepší vyladění a “souznění” s okolím. Prvním z nich je systém “Phase-X™”pro řízení fáze a zlepšení lokalizace zvuků v prostoru. Druhým je nový systém PES pro řízení tlaku uvnitř ozvučnice. Třetím a nejlépe viditelným je prvek “QWRM”, který najdete na krycí mřížce měničů. Na první pohled sice vypadá pouze jako luxusní designová ozdoba, ale jeho schopnost potlačovat kritické špičky okolo frekvence 7 kHz je pro výsledný dojem ze sluchátek nakonec zásadní.
Když tedy v Meze tvrdí, že nový Liric vyladili dle ohlasů uživatelů první generace, myslí to opravdu vážně. Novinka je v pásmu výšek výrazně jemnější, uhlazenější a klidnější. Možná už není tak super cool a ohromující v první vteřině poslechu, ale o to lépe bude poslouchatelná dlouhé hodiny, pokud si Liric jednou pořídíte domů jako hlavní sluchátka. Nový Liric je také lépe vyvážený. Dává mnohem více prostoru středům a vokálům obecně. Těžiště středů leží malinko níže, takže si i druhá generace zachovává spíše temnější a klidnější charakter bez dojmu ukřičenosti i bez vokálů nakloněných aktivně vpřed. Lehátko v poloze ke spánku, to je v porovnání s první generací nový Liric. Neznamená to však, že by sluchátka vyklidila pozice energického a šťavnatého zvuku! Tento charakter si i přes zjemnění zachovávají i nadále.
Oproti první generaci využívá novinka mnohem více šířku scény a lépe vykresluje 3D prostor nahrávek. V tomto ohledu zaznamenala sluchátka opravdu velký posun. Původní Liric zní najednou příliš koncentrovaně kolem středové osy poslechu. Původní Liric nás ale rozsekal zejména tím, jak dokázal doručit k uším pásmo basů. Jak byl napnutý, aktivní, úderný a šťavnatý. Ladění bylo ale citelně do “U”, čemuž se novinka snaží zjevně vyhnout. Lehké “V” tu máme pořád, ale mnohem více otevřené. Největší sílu a energii teď sluchátka demonstrují ve vyšších basech a na pomezí nižších středů. Ano, je to po čertech nebezpečná zóna, pokud nechcete skončit s nečitelným chomáčem dunivého “čehosi”. A přestože i Liric 2 musel obětovat malou část své basové výraznosti a napjatosti ve prospěch kompletnějšího vyznění basů zejména ve vyšších frekvencích, zůstává stále příjemně přehledný, čitelný a s dobrou konturou basových linek.
S armádou funkčních vychytávek má tedy Liric 2 situaci pod kontrolou. Možná už není tak jednoznačně laděný pro líbivost při vyšší hlasitosti a basová složka tolik nevyčnívá nad okolní terén, ale bicí mají pořád sílu, švih, potřebnou hloubku i jasnou konturu. Navíc je celek přirozenější, tonálně věrnější a ve vokálech citelně bohatší.
Jestli tedy není nový Liric příliš krotký? Nepřišel o svůj charakter?
Z mého pohledu Liric o kus dospěl a přišel o část punkovosti. Vzhledem k jeho ceně to ale vnímám pozitivně. Chuť doručit zábavu až na práh uší mu jednoznačně zůstala, pouze to dělá trochu zodpovědněji. Navíc je klidnější, vhodnější pro delší poslech a univerzálnější, pokud jde o žánry i různorodé produkce nahrávek. Zvukem i designem se prezentuje více jako aktuální HighEnd. Stále ale rozhodně není suchý, natož potom ospalý.
Verdikt
Designově osvěžený a zvukově zodpovědněji vyvážený, takový je nový Liric. Pozitivní je zejména zkrocení hodně aktivních výšek, bohatší pásmo středů a celkově výrazně lepší práce s 3D prostorem. Vokály jsou teď mnohem přirozenější a především plnější, což platí také pro většinu nástrojů. Vynikající zpracování, životnost všech částí i dlouhodobý komfort poslechu... to vše jsou parametry, ve kterých si i nový Liric odnáší s jistotou plný počet bodů.
